Našel jsem pár tipů na automobilové výstavy v letošním roce.

Od 24.4 do 26.4. se koná 13. ročník veletrhu Auto 2009. Společně s ním probíhá FOR MEN, 2. ročník výstavy technických hraček.

Od 5.6. do 11.6.2009 probíhá veletrhu AUTOSALON Brno 2009.

Pod touto podivnou značkou se v USA a Kanadě prodával legendární Ford Sierra XR4i. Je to podobná situace jako u hondy, kde se pod značkou Acura prodávají v USA luxusní hondy. Bohužel fordu se to příliš nepovedlo, na trhu působil jen od roku 1985 do 1989.

Merkur měl v nabídce pouze dva modely, již zmiňovaný Merkur XR4Ti a Merkur Scorpio, což jak název napovídá je Ford Scorpio.

Karoserie je třídveřový hatchback s dvojitým křídlem na zádi, které bylo později nahrazeno jednoduchým. Pohonnou jednotkou je 2,3 litrový přeplňovaný čtyřválec. Evropský Ford Sierra XR4i měl vidlicový šestiválec o objem 2,9 litru.

Auto se dodávalo s manuální i automatickou třístupňovou převodovkou. Zajímavé je, že s automatem má motor výkon jen 108 kW a manuálem 130 kW. Maximální rychlost s pětistupňovou manuální převodovkou byla 210 km/h a zrychlení na 100 km/h přibližně 7,8 s.

V roce 1985 byl Merkur XR4Ti první na seznamu 10 nejlepších automobilech amerického magazínu Car and Driver. A v roce 2009 bylo tím samým magazínem vyhlášeno nejhorším autem, které mělo přídomek nejlepší.

Ceny ojetých sportvních automobilů klesají velmi rychle. A kdysi nedostupný automobil spadl na cenu dnešního malého auta. Ale pořizovací cena není vše, provozní náklady tak rychle neklesají. Spotřeba paliva je stále stejná a ojetá auta potřebují servis daleko častěji.

BMW M5 E39 se vyrábělo v období 1998 – 2003. M5 byla odpověd na Jaguar XJR a Mercedes E55. Pod kapotou se ukrývá vidlicový osmiválec o objemu 4,9 litru s výkonem 294 kW (400 koní). Motor pohání zadní kola přes ručně řazenou šestistupnovou převodovku. Rychlost je samozřejmě elektronicky omezená na 250 km/h. Sprint na 100 km/h auto zvládne za 5,3 s. Po dostranění omezovače rychlosti je možné dosáhnout téměř 300 km/h.

A ted se již podíváme na náklady. Vycházím z reportů novináře Chrise Harrise, který zakoupil ojetou M5 za 11 000 liber. Jeho BMW je z roku 2001, mělo 3 majitele a kompletní servis u BMW. Bylo ve velice dobrém stavu, jen brzdy byly zralé na výměnu.

Motor dobře startoval, měl klidný chod. A zdál se stejně silný jako u nového vozu. Po první jízdě a prvním tankováním byla spotřeba 13,9 l/100 km. Nebyla to žádná ekojízda, ale také žádné řádění s pedálem na zemi.

Originální nové brzdy by vyšly na 819,23 liber. Nakonec byl namontován brzdový set od AP, který se vešel do původních disků. Cena byla 1792,85 liber + DPH.

Po ujetí pouhých 400 mil se ukázalo, jak špatné byly původní brzdy. Po ujetí 3500 mil byla spotřeba stále 13,9 l/100 km a občas nefungoval zadní parkovací senzor.

Dalším problémem je koroze, na zadní části auta se objevilo několik půchýřků. Za 4000 mil motor spotřeboval 1,7 litru oleje, což je přijatelná a odpovídající hodnota. Vzhledem k jízdě na okruhu pro natočení videa.

Servisní prohlídky v oficiálním servisu jsou relativně drahé. Zaplatit 1000 liber za servis u auta v hodnotě 10 000 liber je neadekvátní. BMW se opraví i v neautorizovaném servisu.

Bylo potřeba vyměnit a opravit zadní brzdy. Parkovací brzda nefungovala, auto se rozjelo a narazilo do popelnic. Naštěstí se nic nestalo. Oprava zadních brzd a parkovacího senzoru s výměnou oleje stála 793,68 liber s DPH.

Po ujetí 7000 mil a půl roce stál servis už 3500 liber. Ještě je potřeba vyměnit pneumatiky. Nakonec začala prokluzovat spojka.

Můžeme říci, že provoz staršího sportovního vozu je celkem nákladná záležitost. I když koupím relativně zachovalý vůz, můžeme jen za servis utratit ročně více, než 100 000 Kč. A to nepočítáme palivo a pneumatiky. Což může být dalších 50 000 Kč.

Na Youtube lze najít mnoho videí s tématem driftování, ale tohle opravdová lahůdka z Polska. Klip působí profesionálním dojmem a o kvalitách řidiče nemůžeme pochybovat.

Maciek Polody řídí Merkur XR4Ti, což je Ford Sierra s jiným názvem a motorem o objemu 2,3l s přeplňováním a výkonem 170 koní.

Podle § 37c zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění č. 383/2008 Sb., se s účinností od 1. ledna 2009 zavádí zcela nový „Poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků“.

Tento výmysl a paskvil znamená, že za registraci vozu, který nesplňuje nějakou normu Euro zaplatíte až 10 000 Kč. Placení se nelze dost dobře vyhnout. Např. u vozů Škoda 120 poplatek převyšuje jejich tržní hodnotu a dělá z nich neprodejné vraky.

Existuje jedna výjimka, kdy se poplatek neplatí. Pokud byl převod vozidla zahájen před 1.1.2009, tzv. byl v “polopřevodu.” Jinými slovy poplatek se platí při každé přeregistraci zahájené po 1.1.2009. Bližší informace v dokumentu.

Další výjimky jsou historická a sportovní vozidla.

Užitečný seznam 150 aut se specifikací normy Euro.

VW Passat R36 je velice rychlé autíčko a ve spojení s policií velice nebezpečné. Zvláště pro vaše řidičské průkazy. Proto je dobré mít trošku přehled o výbavě pro měření rychlosti a vzhledu auta.

Pohonnou jednotkou passatu je šestiválec FSI o objemu 3,6 s výkonem 220kW. Nejvyšší udávaná rychlost je 250 km/h a zrychlení na 100 km/h proběhen za 5,6s. Policejní verze je zřejmě těžší o policejní výbavu, ale i přesto nemá většina aut moc šancí.

Měřicí zařízení je typu Polcam. Detektor radarů vám nepomůže, protože toto zařízení nevysílá žádný paprsek. Měření se děje pomocí kamer vepředu a vzadu na vozidle a zaznamenáváním rychlosti meřicího vozidla. Z čehož vyplývá, že policejní auto musí jet před vámi, nebo za vámi a musí jet přibližně stejnou rychlostí, jakou jedete vy. Měření v protisměru taktéž není možné.

Předpokládejme, že valná většina passatů na silnicích je sedan, nebo kombi stříbrné barvy. Policejních vozů je celkem 16 a jsou pouze ve verzi sedan. Použité barvy jsou modro-stříbrná, tmavě modrá, černá a tmavě šedá.

Passat R36 má na víku kufru nápis R36, policie nápis pravděpodobně neodstraňuje. Důležité jsou 2 výrazné chromované koncovky výfuků a dvě odrazky na zadním nárazníku. Foto vydá za tisíc slov.

A běžná verze. Chybí odrazky, nápis a výfuky.

A policejní verze má navíc anténu na střeše.

Přední maska verze R36 je matně chromovaná, má jiné uspořádání žeber před chladičem a nápis R36. Taktéž si můžeme u policejní verze všimnout výstražných světel v masce a nápisu POLICIE za předním oknem.

A běžná verze.

Při podezření na policejní vůz je důležité nenechat jej jet za vámi, nebo před vám stejnou rychlostí. Jedině tímto způsobem vás mohou změřit. A samozřejmě mohou zaznamenat i jiné přestupky na kameru.

Ve vozidlech mají 80 GB pevný disk a mohou zaznamenat až 300 hodin záznamu.

Technické info PolCam PC 2006:

Schválený rozsah měření je 10 km/h až 299 km/h. Rozsah délky měřeného úseku 50 m až 999999 m. Tzn. musí vás měřit minimálně na dráze 50 m. PolCam PC 2006 (značka schválení typu TCM 162/08 – 4600) byl schválen jako stanovené měřidlo Certifikátem o schválení typu měřidla č. 0111-CS-C016–08.

Při rychlosti 150 km/h ujedete 50 m za cca. 1,2 sekundy. Dobrou obranou může být prudké zrychlení, či zpomalení.

První etapa letošního dakarského závodu je námi. Na závodníky čekalo celkem 733 km, z toho bylo 371 km speciálek.

Všech 500 posádek odstartovalo v 5 hodin ráno místního času.

Mezi motorkáři vyhrál Španěl Marc Coma na KTM s časem 2:46.17. Druhý dojel Jacek Czachor (KTM) o 22.05 minut později. Minulý vítěz Cyril Despre je se ztrátou 41.48 minut na vítěze na 22. místě.

Čtyřkolky vyhrál Francouz Christophe Declerck na Yamaze, o 12.56 minut později dojel náš závodník Josef Macháček (Yamaha) a konečně třetí je Luis Henderson (Suzuki).

Nasser Al-Attiyah (BMW) vyhrál kategorii automobilů, za ním Španěl Carlos Sainz (VW) a třetí je Giniel de Villiers (VW).

V nejzajímavější kategorii kamionů dosáhl na první místo Holanďan Marcel Van Vliet (Ginaf), 2 sekundy za ním pak jeho krajan Gérard De Rooy (Ginaf). Třetí příčka patří Rusovi Ilgizar Mardeev s Kamazem. Aleš Loprais dojel pátý před Tomečkem.

Etapu dokončilo celkem 421 posádek.

Dnešním dnem začal 31. dakarský závod. Tentokrát s velkou změnou. Poprvé se koná v Jižní Americe. Začíná v Argentině, v hlavním městě Buenos Aires. Na startovním poli se objeví 217 motorkářů, 25 řidičů čtyřkolek, 177 posádek automobilů a 81 kamiónů. Celkem 883 odvážlivců v 500 vozidlech.

Dnes se konal pouze předzávodní briefing. První etapa se pojede zítra. Na posádky čeká celkem 9,574 km ve 14 etapách. Pojede se z Argentiny, z Buenos Aires přes Chile a zpět do hlavního města Agentiny.

Zítřejší první etapa do Santa Rosa de la Pampa měří 733 km a nebude příliš náročná.

Zapomeňte na pomalý Velorex, ten nejede 250 a nedá stovku za 3,5. Zato T-Rex v nejsilnější verzi v pohodě. T-Rex využívá jen motocyklové motory. Nejvýkonější je čtyřválec Kawasaki s 139 kW. Motor pohání zadní kolo přes šestistpňovou sekvenční převodovku. Suchá hmotnost je 410 kg. V provozu budeme počítat zhruba přes 500 kg a skoro 200 koní. To musí být opravdu nevšední zážitky. Maximální rychlost je 253 km/h a zrychlení z nuly na sto 3,5 s.

Kabina je dvousedadlová. Nějaké malé místo na zavazadla se také najde, ale kdo by v tom něco vozil.

G-2 Cycles je francouzská stavebnice podobné šílenosti, jako je T-Rex. Můžete koupit díly a celé si to poskládat doma v garáži. A nebo vám to odborně poskládá výrobce. Jak chcete. Výrobce doporučuje používat jen motocyklové motory o objem 1000 cm3, konkrétně motory z Suzuki Hayabusa a GSXR 1000, oba mají cca. 200 koní. Což zase společně s nízkou hmotností 523 kg dělá šílenou a zábavnou tříkolku.

Can-Am Spyder už není tak brutální věc. Od předchozích se liší posezem jezdce. Zde sedíte jako na motocyklu za sebou a držíte klasická řídítka.

Je to spíše věc na pohodlné cestování, než na závodění. S výkonem 106 koní dosáhnete na rychlost 176 km/h. Určení odpovídá také výbava stabilizačním systémem. Je to takový ideální hybrid mezi kabriem a motorkou.

Možná to nebylo z nadpisu úplně jasné, ale budeme se bavit o automatické převodovce. Snažím se o nepříliš zaujatý názor. I když jsem s “automatem” nenajel příliš kilometrů, stačil jsem si udělat pohled.

Díky mé brigádě jsem se dostal za volant mnoha vozů, ať už na popojetí jen pár metrů, tak na delší cesty. Mé poznatky budou vycházet z řízení současné generace vozu Renault Megane. Který výrobce vybavil zážehovým motorem 1,6 (110 koní). Převodovka je čtyřstupňová, Proactive s možností manuální volby. Disponuje i adaptabilní funkcí, takže se přizpůsobuje stylu jízdy.

Taktéž jsem jezdil se stejným vozem, ale s ručně řazenou převodovkou, takže mám jakési srovnání. Oba vozy měly najeto cca. 15 000 km.

S převodovkou a se stylem jízdy jsem se seznámil velice rychle. Žádné brzdění levou nohou se nestalo, jak se některým lidem stává při usednutí do vozu s “automatem.” Možná je třeba si zvyknout na malinké zaváhání při rozjezdu, ale je opravdu neznatelné. Rozhodně to nečiní žádné potíže.

Nemohl jsem nevyzkoušet manuální volbu, ale řazení je subjektivě pomalé. Rozhodně nedoporučuji používat, není důvod.

Logika převodovky se velice dobře přizpůsobuje vašemu stylu jízdy. Při klidné jízdě a lehkém mačkání plynu udržuje otáčky kolem 2000 a i níže. Řazení je téměř neznatelné a jízda je plynulá a hladká. Jako pohádka. Při razantním sešlápnutí až na zem, tzv. kickdown, okamžitě zařadí o stupeň i o dva dolů a umožní vám akceleraci při předjíždění apod. Po tomto úkonu převodovka stále udržuje vysoké otáčky motoru, ale poté stačí lehce šlapat na akcelerátor a logika převodovky zařadí vyšší rychlosti pro klidnou jízdu.

Opravdovou zábavou je ovšem jízda ve městě, kde se trápíte s manuálem, tak tady jste králem. Při rozjezdu z křižovatek stačí jen lehce přidat a ostatním bez problémů ujedete. Oni teprve někde hledají řadící páku a “jedničku” a vy už jste pryč.

I když by se mohlo zdát, že 110 koní je na automat málo, není tomu tak. Závodní vůz to sice není, ale na běžnou jízdu stačí bez problémů. Akcelerace do cca. 100 km/h je bezproblémová. A nad 130 už se tomu moc nechce, ale žádná tragédie. Tady v tomto je manuál lepší, u něj nebyl problém ani 160 km/h, maximálně jsem jel cca. 200 km/h.

Na své cestě jsem byl nucen bloudit po městě a hledat hotel, který se nacházel kdesi v centru. A ke kterému se muselo jet po pěší zóně. Navigace bohužel zklamala, táhla mě do protisměru, velice zábavné. A právě v této situaci se automatické řazené osvědčilo nejvíce.

Jedete, musíte hledat cíl svého zájmu a sledovat lidi, provoz atd. Ale naštěstí se už nemusíte starat o řazení. Rozhodně obrovská výhoda.

Moje auto rozhodně bude muset mít automatickou převodovku. Jízda je s ní neuvěřitelně pohodlná a bezproblémová. A když se člověku zachce, klidně může jet naplno a převodovka se mu přizpůsobí.

Je smutné, že v některých lidech jsou zakořeněny předsudky k používaní automatu. Kdyby jen zlomek odpůrců vyzkoušel, jak se s takovým autem jede, tak by určitě přehodnotili názor.